Glosy o přívlači

17.12.2012 

 Glosy o přívlači

  Jistě, málokdo bude diskutovat o tom, že umění sestavit harmonickou výbavu, je jednou z hlavních veličin rybářského mistrovství. Týká se to všech způsobů lovu, od vybavení na plavanou, přes přívlač, až po muškařinu. U současné přívlače je harmonie neobyčejně důležitá, protože přívlač se skládá z mnoha těžko uchopitelných jemných odchylek a pro začátečníky často úplně nepochopitelných.


Nához a vedení

  Jako první bych určitě uvedl vedení. Ano, vznikají situace, kdy se otázka důležitosti pohybuje na hraně: dohodil - chytil, nedohodil - nechytil, a vedení hned přestává být zásadní záležitostí. Ale to všechno jsou výjimky, o nižchž teď ale není řeč. Ta je o tom, že v posledních letech rychle vzrostla účast rybáře na procesu animace nástrahy (její rozpohybování a oživení). Podnětem k tomu byly nově vzniklé a mnohem lepší části naší výbavy: pruty z vysokomodulárního grafitu, s malou částí vázajícího materiálu; citlivé navijáky s vynikajícími pracovními vlastnostmi; pletené šňůry z polyetylénu o malých průměrech. Na druhé straně, se přívlačářům samotným, díky novým technologiím, otevírá úplně nový svět, který umožňuje klást na výbavu zcela jiné požadavky. Výsledek: rovnoměrné vedení nástrahy, masivnější navijáky (otočíš kličkou a ta se točí a točí a točí) a měkké pruty patří na smetiště dějin rybářské výbavy.

V principu je možné, aby každá přívlačová nástraha k sobě měla prut, který s ní bude harmonizovat. Některé typy nástrah musí prut nejprve dostat do určité rezonance, aby dobře transportoval pohyb, kolébání a všechny detaily vedení a my to přes prut cítili. Je jasné, že v praxi si ani jeden rybář nemůže dovolit mít speciální prut pro každou ze svých nástrah, ale proč ne pro ty nejpoužívanější. Není tajemstvím, že mnozí z nás chytají celou sezónu s velmi omezeným počtem nástrah. A když ztratí nástraha svou aktuálnost, můžeme ji odložit do krabičky k pozějšímu použití. A prut, pokud ho nelze používat s aktualizovanými nástrahami, můžeme v krajním případě prodat.


Podvodní divadlo

  Skutečnost, že současná přívlačová výbava, umožňuje nástrahu výborně cítit, a skrze ní i dno, překážky na něm se nacházející, jakož i drbance a slabší záběry - to je jedna strana medaile. Máme i druhou stranu, neméně důležitou. Rybář dostává možnost přidat nástraze velmi neobyčejné pohyby a nebude již závislý pouze na její vrozené pohybové hře. Před patnácti lety to začínalo jigem a dnes se to týká wobleru. Nástraha, která se při rovnoměrném pohybu vedení nepohybuje vůbec nijak, ožívá u šikovného přívlačáře v loutkovém divadle, začíná vytvářet samé nemyslitelné pohyby. Jakoby nestačilo, že to přináší úspěch v úlovcích - je to zajímavé samo sobě. Krátce řečeno, přívlačář rozehrává celé představení v podvodním divadle sám. Fakticky se v moderní přívlači před našima očima odehrává bezprecedentní převrat, při kterém se ruští přívlačáři nenacházejí v posledních řadách, jsou avantgardou.


Protiřečení

  K „oživení" woblera je při jeho vedení obyčejně výhodnější použití tvrdého, kratšího prutu. Mám známého, který chytá boleny na woblery do deseti gramů, twitchováním, jak je dnes módní. Aby bylo možné se s takovou nástrahou dobře „prodírat" rostlinstvem, domnívá se, že je dobré použít krátký a tvrdý prut. Ukazuje se ale, že se s takovým prutem zmíněné nástrahy špatně nahazují - přičemž pro lovce bolenů je daleký nához důležitý. Nástraha nedoletí vždy až k rybě, pokud je prut vybrán podle kritéria ideálního vedení nástrahy. A obráceně - s prutem na daleké náhozy, nelze správně vodit wobler. Je tedy nutné udělat kompromis a vybírat prut tak, aby se nacházel někde mezi dvěma extrémy. Druhou otázkou je, ke kterému z extrémů se výběr přikloní. Podle mne, je ve většině situací, důležitější vedení nástrahy než daleký nához. A vést velkou nástrahu v silném proudu, při chytání bolenů nebo candátů, není nic jednoduchého. Proto vybírám prut podle jeho schopnosti vést wobler (obyčejně hodně tvrdý). K zvýšení délky náhozu používám různé způsoby: využiji větru a používám osobní techniku náhozu...Současně jsem si na tvrdý prut rychle zvykl a dnes je mi se starými měkkými pruty zatěžko chytat bez tréninku. S náhozy tvrdým prutem si nějak poradíš, ale s měkkým prutem nedosáhneš kvalitního vedení wobleru.


Zdolávání

  V takových případech, kdy se ryba nezasekla sama a je třeba zaseknout, nebude přebytečná tvrdost prutu nikdy na škodu. Ale se zdoláváním není všechno tak jednoduché. Tvrdé pruty nám dovolí ovládat rybu přesvědčivěji, vést ji kolem možných překážek, ale hůře amortizují prudké výpady ryby a také nejsou příliš vhodné při přímém zadržování mohutného nebo prudkého náporu. Celkově lze říci, že měkčí pruty jsou při zdolávání vypočitatelnější. Zkušený rybář ale může nahrazovat nedostatky tvrdého prutu sám. Pracuje aktivněji rukou a využívá možností navijáku. Stejně jako v případě s náhozem, i zde bych kladl prioritu na vedení. Hlavní je, vyprovokovat rybu k záběru, zaseknout ji a jak dál už vymyslím.


Naučná fantazie

  Když se trochu zasníme, tak si můžeme představit prut s proměnlivou tvrdostí, která se bude měnit. Například, pod vlivem elektřiny, s přepínačem do tří poloh: nejdříve nebude prut příliš tvrdý a výborně se s ním bude házet. Po náhozu přesuneme páčku do další polohy - prut se stane mnohem tvrdším, přesně jaký má být k vedení wobleru. A po záseku zasuneme páčku až na doraz, prut se stane celkem měkkým a zdolávání bude velmi snadné. Fantazie? Ano, je to fantazie, ale poučná.

Technologie se dnes vyvíjejí tak rychle, že o mnohých obyčejných zařízeních dneška se fantastům 20. století ani nesnilo. A zvídavé mozky na tom a dalších technologiích pracují. Jako názorný příklad může posloužit dlouholetá práce ruských nadšenců na „pěstování" prutů z krystalů germania.
 Na samém počátku byl získán proutek o délce 10 cm za šílenou cenu. Dnes se ty samé „proutky" prodávají za cenu krabičky cigaret. Používají se jako indikátory záběrů na zimních prutech k lovu pod ledem. (Nemohu přijmout termín „lovu na dírkách" pro jeho primitivnost a ubohost. Lov pod ledem je mnohem složitější, rozmanitější a jestli chcete intelektuálnější než si dovedete představit...). Vlastnosti těch prutů jsou jednoduše fantastické, není možné je zlomit. Jejich „pěstováním" lze ovlivnit průměr blanku po délce (od většího k menšímu). V principu se nacházejí ve stádiu ceny, v jaké byli deseticentimetroví skrčci na počátku prací.
 Dovedete si představit, co bude za pět let? Co to bude za pruty? Bude reálně možné na nich udělat uzel bez toho, aby je tím člověk zlomil nebo zničil. A o nanografitových vláknech můžeme hovořit jako o realitě, ale zatím jsou velmi, velmi drahá. Úspěšně jsou používány ve vesmíru, v letectví a v experimentální medicíně. Zrodily se tedy experimentální modely vlasců, šňůr a silikonu, zhotovené za pomoci nanotechnologií. (Prosím nezaměňovat s Nanosmáčkem - to je nekorektní spekulace se zvukem názvu, nemající s nanotechnologiemi nic společného). Uteče nemnoho času a všechny tyto technologie budou dostupné všem.


Prut, naviják a vlasec

  Firmy s obrovskou výrobou prutů a navijáků (a k dnešnímu dni to jsou, podle podstaty práce, pouze Daiwa, Shimano a Ryobi), nemají náhodou speciální „programy" které se orientují podle definování druhů ryb a podle specifických podmínek lovu. Prut, naviják, vlasec a nástraha jsou sloučené do jednoho sortimentu, pod jedním označením. Nejde o čistý marketing, charakteristiky rybářské výbavy se sestavují účinně z hlediska harmonie. Hrubé rozdělení se orientuje podle tříd síly, od ultralehké do ultratěžké přívlače. Síla prutu a navijáku se musí v principu shodovat a dohodnutou jednotkou měření je průměr nebo třída vlasce. Informace o doporučovaném vlasci nebo šňůře se nedostávají na cívku navijáku a spodní část blanku prutu náhodně. Naviják s cívkou malého průměru a prut s malinkými očky nebudou v ničem vhodné pro tlustý monofilní vlasec. Ne bezdůvodně se pro lehké pruty dělají malinké a lehké navijáky. U těchto navijáků jsou kratší i raménka kliček, brzda je vypočítána na menší zatížení a její citlivost je větší. Je tedy žádoucí, aby naviják odpovídal prutu i z hlediska rezerv pevnosti.
A jako další krok je již možné orientovat se podle ceny: za drahé materiály a technologii je třeba platit. Navijáky a pruty nejsou drahé proto, že by byly módní a prestižní záležitostí, ale protože jsou technologicky na vyšší úrovni a v praxi nám lépe slouží. V ideálním případě je proto nutné, vybavit drahý prut drahým navijákem. Ano samozřejmě, v životě není vše tak jednoduché. Naložit správně s omezeným rozpočtem, se většina rybářů snaží řešit ponejvíce racionálním způsobem. Na své rybářské výlety berou drahé nástrahy. Na vlasci také příliš nešetří a pletenku dnes nevidíme na cívkách navijáků zřídka. Na třetím místě je prut, který se snažíme vybrat někde uprostřed škály kvality. A pokud jde o naviják, koupí se prostě bůhvíjaký, čínský, dokonce i menší než by měl být.


  Zkušenější rybáři jsou spíše ochotni dát za naviják víc peněz. Drahé navijáky jsou prestižnější, ale je v tom snaha a zrnko racionality. Pokud je na levném prutu drahý naviják, nebude pracovat hůře než na prutu drahém, a prut sám neztratí své kvality. Laciný naviják ale zničí všechny dobré vlastnosti kvalitního prutu. Nastane-li nerovnováha, zvětší se váha, sníží se citlivost, změní se parametry náhozu. Náročnému rybáři to ale nevyhovuje. Podivuhodné, ale znám řadu vedoucích sportovců, kteří postupují obráceně a absolutně nechápou příčiny, proč tak postupovat nelze. Soudě podle toho, jaké mají všichni na sobě nelevné specializované oblečení, nelze u nich mluvit o nedostatku prostředků. Ano, jestli je třeba šetřit, tak je lepší šetřit na oblečení a ne na navijáku.
Ještě jedno objasnění, které tkví v tom, že výběr prutů je nyní širší (v každém případě se to odehrává za hranicemi Česka), existuje spousta značek, různé továrny producentů a dokonce je možné najít ve střední kategorii modely se zcela slušnými vlastnostmi, nepříliš odlišnými od prutů vyšší třídy. Ohledně navijáků se však výběr nezřídka zužuje na dva až tři modely, po jednom až dvou od každého ze tří seriózních hráčů zústavších na hřišti - od firem: Daiwa, Shimano a Ryobi.
Celkově lze říci, že rozdíl v pracovních vlastnostech mezi pruty vyšší a střední třídy, je tím menší, čím se stávají těžšími a silnějšími. Je to pochopitelné. Samy o sobě těžší nástrahy a těžké pruty se méně projevují ve svých kvalitativních rozdílech při náhozech a při vedení. Zato u velmi lehké přívlače se počítá každý gram, u těžší je vše jednodušší.
Levnější prut mívá nezřídka silnější stěny blanku a tak je o to pevnější, vydrží údery a méně se láme.
Ale pruty lehké kategorie jsou podstatně lehčí svou váhou, jsou citlivější a komfortnější během dlouhého chytání. Je třeba se opět rozpomenout na kompromis? U prutů na lehkou přívlač není připustitelný. Harmonie a nic než harmonie, jak u sestavy náčiní, tak u životního pocitu z rybolovu.

  Sama podstata lehké přívlače je čestnou i vzhledem ke vztahu k předmětu naší záliby - k rybě. Nikdo nemůže předvídat, kdo se stane vítězem v boji. Obzvláště ne v rozrůstající se výzvě disciplíny: „ultralehkou přívlačí na velkou rybu". Jak se říká, padesát na padesát nebo půl na půl. Na jedné straně všechny vymoženosti současné civilizace a na druhé - staletá zkušenost přírody. Z vítězství nad rovnocenným soupeřem budeme mít nepopsatelnou radost a z prohry s ním, namísto moře zklamání a vzteklého lámání prutu, raději v obou případech prožijeme vítězné šplouchnutí ryby, která se právě vrací zpět do svého života. V každém případě silnější šplouchnutí adrenalinu a zjištění, že v daném případě nejseš korunou bytí ty (nebo naopak). Všem přeji úspěchy, nezapomeňte ryby pouštět a poděkovat jim za nezapomenutelné zážitky během boje.Ryba není zboží!

 



celý článek zpět